Reklama
 
Blog | Ondřej Hojda

Jak vybrat průvodce po architektuře

 

Kazí radost z objevování. Redukují živá města na sbírku neživých objektů. Dělají z cestovatele turistu. Knižní průvodce.

Ne.

Chci se zmínit o jednom zvláštním druhu tištěných průvodců, o průvodcích po architektuře.  Chci je chválit. Kromě toho, že jsou skoro nezbytným pomocníkem při mojí práci, přinášejí i mi skoro měřitelné blaho. Nabízím výběr z mého oblíbeného literárního žánru.

 

 

 

Reklama

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud tenhle blog většinu tohoto roku spal, bylo to taky
tím, že jsem jeho docela podstatnou část trávil na cestách. Jsou místa a
chvíle, kde je opravdu průvodce na škodu, jak říkají ti, které jsem se snažil
parafrázovat v úvodních větách. Ale pokud jde o města, výhody jednoznačně převažují.
S tím turistou a cestovatelem je to dokonce skoro naopak. Ten, kdo aspoň
zhruba ví, co hledá a za čím jde, neupadne tak snadno do „turistického“
klouzání po povrchu toho, co se zrovna nabízí. Cesta za vybranou stavbou mě už
tolikrát přivedla do čtvrti, kam bych jinak ani nepáchl, a narazil jsem na
něco, co jsem vůbec nehledal. To něco mi řeklo většinou o charakteru místa
víc, než klasické turistické destinace, které jsou ve všech běžných průvodcích.

 

Po architektuře se v cizích městech dívají i ti, kteří
ji doma skoro nevnímají. Tuší, že když porozumějí tvarům města, dovědí se něco
o místních lidech (i těch, co už nejsou naživu), o společnosti, klimatu,
krajině. Pokud si pomůžeme příměrem, rozumět formám města je něco jako rozumět
jazyku země. Dobrý architektonický průvodce je pak taková „jazyková“ příručka .

 

Je potřeba si ujasnit, co považuji za průvodce. Stranou
nechávám přehršel horších či lepších fotografických publikací, stejně jako
publikace zaměření historicky. Nic proti nim, ale teď nás zajímá jiný žánr. Výběru
průvodce po architektuře se věnuji většinou docela dlouho a mám velké nároky. Byly
to často moje největší výdaje za knihy na cestách. Při výběru doporučuju
sledovat:

 

 – Rozměr a hmotnost. Banální faktor, ale
zásadní. Sebelepší kniha je k ničemu, když se nedá používat. Kniha se musí
dát nosit, otevřít a číst ve stoje a nezabrat většinu batohu nebo tašky.

 

Informace
Chybí jména autorů nebo datum stavby? Nebrat, to jsou jasné příznaky. Příliš
dlouhé nebo subjektivní komentáře patří jinam než do průvodců. Dobré jsou
naopak stručné úvodní texty, které přiblíží celkovou historii.

 

Časový záběr
Je lepší s sebou nosit jednu knihu než čtyři. Pokud nás opravdu zajímá jen
určité období, nebo určitý typ staveb, budiž. Ale počítejme s tím, že za
rohem čeká možná něco ještě zajímavějšího.

 

Půdorysy, axonometrie
Pro architekty je jasná věc: fotka je důležitá, protože podle ní stavbu rychle
identifikuju, ale ukazuje zpravidla to, co stejně uvidím. Pohled „dovnitř domu“
mi naopak umožní pochopit i to, co neuvidím.

 

Aktuálnost, datum vydání

 Každá kniha, která se má týkat přítomnosti, stárne od okamžiku
svého vydání. Pochopitelně to vadí víc ve městech, která se rychleji mění
(Tokio, Berlín).

 

Mapy: Klíčová věc, která odlišuje dobrý průvodce po architektuře od špatného. Je možné, že
časem tohle doženou aplikace, používající GPS, Google maps atd., ale zatím je
podrobná mapa se správně umístěnými „puntíky“ nenahraditelná.

 

Soustředím se teď na zahraničí; jak jsme na tom
v Česku, ale taky třeba ve Švýcarsku nebo Skandinávii, o tom třeba příště.
Trochu neomaleně se tu zaměřím hlavně na velké metropole. Je to i proto, že
architektonicky „husté“ oblasti zpravidla mají na výběr několik titulů a to
ztěžuje orientaci a výběr mezi nimi. Nejsem sběratel a knihu kupuji jen tam,
kde jsem, nebo kam se chystám.

 

Snesl jsem je na hromadu. Tady jsou ty, co prošly mým sítem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NIZOZEMSKO. Paul Groenendijk, Piet Vollaard, Architectuurgids Nederland / Architectural Guide to the Netherlands
(1900-2000), 2006.

 

Průvodce po architektuře celého Nizozemska. Koupil jsem ho v Nederlands
Architectuurinstituut (http://www.nai.nl/) v Rotterdamu.
Zabírá celou zemi, ale v Amsterdamu jsem ho pak už neviděl prodávat. Tradiční
rivalita dvou velkých měst? Dvoujazyčnost textů mu zbytečně přidává na objemu,
lepší by byly dvě jazykové mutace. Některé puntíky na mapách nejsou správně
umístěné, což vypadá jako detail, dokud marně netápete v ulicích.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

JAPONSKO. The Architectural Map of Tokyo (mini), 2004, The Architectural Map of Tokyo 2
(mini), 2005, The Architectural Map of Kyoto (mini), TOTO 2004, The
Architectural Map of Yokohama & Kamakura, 2002.

Pocítil jsem hrdost, když jsem hned druhý den svého pobytu v Japonsku,
vybaven jediným slovem kenčiku („architektura“) našel v obřím japonském knihkupectví to správné oddělení a
v něm použitelné architektonické průvodce. Tyto jsou z většiny pouze japonsky,
včetně mapiček a popisů staveb – latinkou jsou opravdu jen základní údaje.

Verze „mini“ je mechanicky zmenšená, což ubírá na ceně (jen
1000 jenů), ale přidává dioptrie.

Zaměřené jsou hlavně na současnou architekturu od osmdesátých
let nahoru (Pro Tokio jsou dva svazky; později jsem viděl i jejich spojenou
verzi) Zásadní nevýhodou je zastaralost. Osm let je v Japonsku opravdu
hodně.

Existují ještě další místa (například Hirošima nebo ostrov
Kjúšú), které trpí stejným problémem. Ale je možné, že už teď se chystají
další.

TOTO je výrobce sanitární keramiky, který mimoto pečuje o
prezentaci architektury. Vydává monografie a provozuje v Tokiu kus od
Roppongi galerii architektury a tamtéž i snad nejlepší architektonicky zaměřené
knihkupectví. Nenechte se zmást záchodovými mísami a vanami za výlohou u
vchodu. Je to v patře.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

LONDÝN. Edward Jones, Christopher Woodward, A Guide to the Architecture of London, 2009.

Spolehlivě nejlepší pro Londýn, byť v kategorii „rozměr
a hmotnost“ se dotýká hranice únosného: Nesmyslně silná pevná vazba zrodila
macka o váze 1,3 kg.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NEW YORK. Norval White, Elliot Willensky, Fran Leadon, AIA Guide to New York, 5th Edition, 2010.

Americké umění udělat z mála hodně. Kniha je tak úspěšná, že přežila smrt obou svých
původních autorů a stále se vyvíjí, už v pátém, důkladně aktualizovaném vydání.
Zvláštností je „Necrology“ která zmiňuje stavby, které už v průběhu
vydávání průvodce stihly zaniknout. I z banálních staveb, které v New Yorku převažují, vytvoří fragment
příběhu města. Stručné, subjektivní, ironické komentáře.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BARCELONA. Manuel Gausa, Marta Cevelló, Maurici Pia, Barcelona: A Guide to its Modern
Architecture 1860-2002
.

Skoro ideální počin: krátké úvody, vynikající formát,
přehledná grafika, odolná „gumová“ obálka (byť se z ní smývá barva).
Černobílé fotografie. V jazykových mutacích; já mám tu anglickou. Myslím,
že první architektonický průvodce, který jsem si koupil sám.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

VÍDEŇ. August Sarnitz,
Architecture Vienna – 700 Buildings, 2008.

Gut! Staré i nové v jednom.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PAŘÍŽ. V Paříži
v tomhle žánru asi nejdříve narazíte na Guide de l’architecture moderne à Paris od Hervé Martina, který má
kromě francouzských i anglické texty. Mám, ale doporučuji jen zpola. Paříž je
plná špatné architektury, sedmdesátá a osmdesátá léta vedou a tento průvodce
ten dojem ještě posiluje. Lepší (a dražší) je žlutý Guide d’architecture, Paris 1900-2008 od Érika Lapierra. Je asi
nejlepší, přestože jsem si ho za svůj celoroční pobyt nekoupil.
V knihkupectvích se moc nevidí, ale měli ho v Pavillon de l’Arsenal,
kam stejně půjdete, pokud vás zajímá architektura. Pokud neznáte, je to skoro
vzorná instituce, výkladní skříň města a jeho architektury, která shrnuje vývoj
města a představuje projekty pro jeho budoucnost. Specialita: Najdete tu i malé
letáčky – průvodce po současných stavbách, které leží na trase některých linek
autobusů nebo tramvají.

http://www.pavillon-arsenal.com/home.php

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BERLÍN. V Berlíně používám ne knihu, ale Architekturstadtplan,
s rejstříky a barevně odlišenými čísly staveb podle historického období
(Jakou vybrat barvu pro stavby z let 1933-45? Správně, hnědou). Maximum
informací v minimálním objemu. Strčí do kapsy většinu zmíněných knih:
studovat můžu doma, v terénu potřebuji orientaci a základní informace.

Němci jsou ale nejdál i v průvodcích. Kdo jiný, že. Berlínské nakladatelství DOM Publishers
má edici architektonických průvodců a nedávno začalo vydávat i anglické mutace.
Připravovaný průvodce po Japonsku tu třeba píše Botond Bognar, nanejvýš
kompetentní autor. Ovšem najdete i takové destinace jako Pchjongjang nebo
Uzbekistán.

Důkladnost a maximalismus ovšem někdy hrozí přerůst
v něco nekonečného: ze svého domovského Berlína vydali DOM zatím jen čtvrť
Mitte, která zabírá dva objemné svazky, dohromady o 1100 stranách (!).

http://www.dom-publishers.com/de/Architekturfuehrer

Taktéž berlínský nakladatel Braun vydal mezi jinými i architektonické průvodce pro Berlín, Vídeň a Londýn. Mají příjemný
formát, jsou historicky členěné, kromě trochu delších textů mají třeba i
portréty významných architektů. Potud vše nadprůměrné. Až na zásadní omyl: mapy
zastupuje pouze několik plánku s předem vytyčenými „vycházkami“. Pokud se
jich chcete držet, prosím. Pokud dáváte přednost vlastnímu scénáři (můj
případ), máte smůlu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ITÁLIE. Sergio Polano, Marco Mulazzani, Guida all’architettura italiana del Novecento.

Na celou Itálii dvacátého století
až příliš malá knížka, pořád nejlepší, byť antikvovaná (výběr je k roku
1991). Nemá mapy, ale má adresy. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BENÁTKY. Venezia –Guida all’architettura – Zucconi, 1993 (2007)

Navzdory názvu spíš dějiny než průvodce. Uspořádání podle
historických období, mapky nepoužitelné. Dokonce i na Benátky, kde jsou všechny
mapy občas k ničemu.

 

Jak je vidět, nebyl jsem zdaleka všude, a tam, kde jsem byl,
jsem často nevybral. Pokud máte další tipy, sem s nimi! Lovec se při další
cestě znovu probudí.