Když jedu autobusem z Bernu, vzdáleného sotva pět kilometrů, přejedu nejdříve řeku po vysokém mostě. Pořád není vidět žádná zástavba, autobus vystoupá serpentinou po lesní silnici, podobné třeba té z Liberce na Ještěd. Za chvilku ale zastaví na kraji vesnice Herrenschwanden. Moje kroky ale vedou nazpátek, několik desítek metrů do lesa, kde se po chvilce otevře parkoviště, vjezd do kryté garáže a hned za ním nijak zvlášť lákavá masa betonu.
To zajímavé se ale skrývá uvnitř. Celé to je vlastně velmi kompaktní shluk řadových domků, které obývají jednotlivé rodiny. Protože jsme na svahu, jsou domy uspořádané do teras nad sebou. Celek tvoří 81 bytů, patřících soukromým vlastníkům. Halen ale tvoří i komunitu, vlastně umělou vesnici, což podtrhuje i centrální plácek s obchodem, nazývaný prostě Dorfplatz. Úzké uličky a schodiště mezi domy, určené výhradně pro pěší, nám připomenou rostlé městečko v Itálii nebo Řecku. Když tam obcházím déle, bujná popínavá vegetace, která se budov zmocnila, pak možná vyvolá dojem krajiny ještě teplejší. S přimhouřenýma očima možná vidím něco z prastarých ruin někde v kambodžském pralese.
Autory celého projektu jsou architekti spojení pod jménem Atelier 5. Ten původně vytvořila pětice architektů (Erwin Fritz, Samuel Gerber, Rolf Herterberg, Hans Hostettler a Alfredo Pini). Během této práce, která byla jedním z jejich prvních projektů po založení ateliéru (1955), se k původní pětici přidali ještě Niklaus Morgenthaler a Fritz Thormann. Halen bylo postaveno mezi lety 1957 a 1961. Ve své tvorbě vycházeli tehdy mladí architekti z brutalismu, podobně jako jejich krajan – a vzor – Le Corbusier. I proto tady dominuje beton. Ve svých dalších projektech z téže doby volili – podobně jako Corbusier – výrazné tvarování jednotlivých domů, ale u sídliště Halen se zdá, že mysleli ještě víc na systém a fungování celku. Nejzajímavějším prvkem jsou ale pochopitelně samotné domy. Nápadně úzké parcely působí až sevřeně, pokud procházíme po společném krytém chodníku s jednotlivými vchody. Za dveřmi se ale najednou ukáže prostorově bohatý řadový dům, rozkládající se na hluboké parcele ve třech podlažích. Každý má také vlastní zahradu, která díky svažité poloze celého komplexu, otvírá výhled na jih. Na sídlišti Halen použili architekti dva základní typy bytů – užší „380“, o šířce pouhých 388 cm, a širší „12“, široký 515 cm, které doplňují ateliéry a několik menších apartmánů.
Architekti místo toho, aby svažitý terén „překonávali“, z něj učinili hlavní devizu všech obydlí, které získaly nádherný výhed směrem k údolí řeky. V dobové kresbě názorně ukazují, jak jejich projekt (nahoře) spojuje výhody tradičního městského domu (uprostřed) a domu rodinného (dole). Naopak odstraňuje jejich nevýhody: stísněnost a temnotu činžáku a plýtvání prostorem a špatné dispozice individuálních staveb.
Místo se najde na přirozené potřeby komunity: malé náměstíčko, hřiště, bazén. Sociální soudržnost byla v Halenu od začátku daleko větší, než bychom u moderního obytného souboru čekali. Ze začátku to mělo pochopitelný důvod: do nových bytů v trochu odlehlém místě se přistěhovaly samé rodiny s dětmi. Je vidět, že se tu s dětmi počítalo: mohou si bezpečně hrát nejen na pěších ulicích, ale je tu i několik hřišť. Soudržnost je ale zahrnuta už v architektonickém programu. Už jsem zmínil, že Halen je navržen jako vesnice; z toho vyplývají i další stránky života halenských, třeba společné oslavy a svátky. Popravdě řečeno, lehká omšelost některých prostor naznačuje, že intenzita společného života možná od té doby trochu ochabla, ale Halen má zato dnes vlastní webovou stránku.
Halen umí stárnout. Myslím si, že zdůraznit zaslouží hlavně vztah k okolní přírodě. Obvykle brutalistické stavby s přírodou spíš kontrastují. I betonové hranoly Halenu tak podle dobových fotografií působí, i když mají travnaté střechy. Kontrast s okolní vegetací se nicmně v průběhu času proměňuje směrem k těsnému objetí, a postupně až ke vzájemnému splynutí.
Úspěch sídliště Halen se po padesáti letech zdá být zasloužený – distribuce prostoru, přístup ke vzduchu a světlu už se těžko podařilo překonat jeho napodobitelům. Sami tvůrci z Atelieru 5 pokračovali ve své tvorbě v jiných směrech, nejblíže k Halen má ještě nedaleké sídliště Thalmatt, kde se však již více uplatňuje plastická tendence, tvarující byty do méně kondenzovaných skupin. Halen je projekt, který měl velký vliv a stal se inspirací pro řadu terasových komplexů: U nás třeba terasových domů od Jaroslava Vacka v Liberci.
Zdroje: www.halen.ch; www.atelier5.ch